KAŽDÝ PŘÍPADNÝ ČTENÁŘ NECHŤ BERE ZDEJŠÍ INFORMACE O VÍNĚ JAKO ČISTĚ MÉ SUBJEKTIVNÍ NÁZORY, DOJMY, CHUTĚ, atd. - SLOUŽÍ PŘEDEVŠÍM MNĚ.

Fortifikáty - 4 vs. 4

23. září 2009 v 7:20 | Tom |  vypito
pito 09/2009

Bez nějakého hlubšího propojení a záměru se mi doma shromáždilo osm vín, která lze označit za fortifikovaná čiliže dolihovaná. Každé takové víno je podle mne dosti specifické, zajímalo mne proto dosti, jak na mne budou působit naráz. Tenhle "souboj" se dal pojmout jako 4 vs. 4, poněvadž čtyři vína jsou tuzemská a čtyři zahraniční.
Musím v úvodu poznamenat, že ačkoliv lze tato vína popíjet v různých teplotních stavech určujících tu kterou příležitost, já fortifikáty piju vždycky v "pokojové" teplotě. Tak mi přijdou nejintenzivnější, což se mi k nim hodí. Neméně důležitý fakt je ten, že mi chutnají pouze ve sladkém stadiu, tudíž podle toho vypadá výběr. Na pár degustacích jsem popil fortifikáty suché či polosuché a i když se kolem mne ozývaly vzdechy, o jak elegantní a nádherná vína jde, já jsem tomu nikdy na chuť nepřišel. Prostě se mi příčí pít něco, co voní tak vyzrále sladce a pak je to na jazyku suché jak troud :) Též to není žádný "extra repre" výběr, chtěl jsem se cenově držet v těch nižších hladinách...

(zvětšit) - otevřené lahve zde


Čtyři vína jsem pil již dříve, čtyři jsem pil poprvé. Dle toho jsem rozvrhl pořadí, které uvádím takové, jak jsem popil. Vyhodnocení, které mi přineslo jedno veliké překvapení, bude na konci.


Porta Bohemica s označením Ruby dezert od VINOPOLu Velké Bílovice s.r.o. má alk. 17%.

Tmavě karamelová barva. Ve vůni intenzivní sušené švestky, švestková povidla, hrozinky nacucané alkoholem, vlašské ořechy v medu. V chuti jemné, opakující se vjemy z vůně, na konci malinko čouhá alkohol, ale nijak více mi nevadí. Dochuť je kratší, chvíli po polknutí snadno mizí a na jazyku zůstává jen jemná švestková vzpomínka. Pitné, postupně více a více zajímavé. Nakonec mi přijde takové "prvoplánově" výrazně líbivé, oproti skrytější zajímavosti u dalšího vína, Sol de Malaga.

(zvětšit) - přední etiketa zde, zadní zde







Španělský zástupce nese označení Sol de Malaga (Slunce z Malagy) z Bodegas Málaga Virgen. Už dle jména je jasné, odkud víno pochází - z úplného jihu Španělska (mapa oblastí). Je to směska dvou odrůd - 50% Pedro Ximenéz + 50% Muscat de Alejandría. Hrozny schly na slunci, poté víno oxidativně zrálo 6 měsíců v amerických dubových sudech. Alk. 15%, zbyt.cukr 150 g/l. Zajímavost: na letošních Valtických vinných trzích bylo toto víno druhým nejlépe hodnoceným vínem ze všech vín!

Barva zlatavě hnědá. Ve vůni sušené švestky, oříšky a navíc "něco", co je také v chuti a co neumím bohužel přesně popsat. Je to dosti specifické, připomíná mi jakoby směs dřeva, tabáku, střelného prachu a vinné pálenky :) Zvláštní, nejprve příjemné, při delším pití méně. Konec chuti hebounký, v dochuti hodně sladká povidla.

(zvětšit) - přední etiketa zde, zadní zde




Šaler bílý 2008 vznikl dolihováním vinného destilátu do Muškátu moravského. Tvůrcem je Vinařství rodiny Špalkovy s.r.o. z Nového Šaldorfu. Alk. 17,5%.

Světle slámová barva. Muškát ve vůni je jemný, spíše převládá taková sklepní sudovitost. Nic mi to neříká, tím méně v chuti, kde se sklep projevuje ještě více, doplňuje jej dost oxidativní vjem nakyslých jablek. Tož toto ne.

(zvětšit) - přední etiketa zde, zadní zde








Šaler červený 2004 je ze stejné Špalkovic dílny, jedná se o směsku Modrého portugalu a Frankovky. Alk. 17%.

Vínově tmavá barva s narůžovělými okraji. Vůně méně výrazná, takový "griotkový" zastřenější projev. V celkem krátké chuti pikantní třešně s peckama, trocha sudu. Není až tak sladké, stejně jako Šaler bílý. Chutná mi více než bílá varianta, ale žádná pochoutka to také není. Celkový projev je hodně blízký klasickému červenému vínu, což mi k fortifikátu vůbec neštymuje.

(zvětšit) - přední etiketa zde, zadní zde







Cagor 1999 s označením Vin de Calitate Superiorã (něco jako pozdní sběr) je moldavské víno od firmy Orhei-Vin S.A. a původ má v odrůdě Cabernet Sauvignon. Alk. 16%, zbyt.cukr 160 g/l.

Červenohnědá barva, ne úplně tmavá. Ve vůni zejména brusinky a černé lesní plody, jemňounký stařinkový štych, voní dosti intenzivně. Chuť hodně uhlazená, překvapivě s trochou třísloviny. Oproti "obyčejnému" neletitému kagoru, který jsem dříve popil, je znát starší ročník, není to prostá sladká brusinková šťáva, ale je hlubší a vrstevnatější. I když je pravda, že při delším pití mi ta stařinka přijde více a více nepříjemná, že bych klidně byl "jen" pro tu ovocnost. Po pár dnech se to celé rozkládá, vystupují chemické tóny.

(zvětšit) - přední etiketa zde, zadní zde





Černé Starosvětské 2007 z boleradického Vinařství KORÁB má tuto analytiku: alk. 17%, zbyt.cukr 69,3 g/l, kyseliny 5,6 g/l a extrakt 29,1 g/l. Tahle fortifikovaná Frankovka pochází z nejstarší Korábovic tratě Dukejský z roku 1934.

Purpurově červená barva. Vůně až omamně višňová, velmi výrazná, jednoduchá. V chuti není příliš sladké, jedná se o višňovou bombu s trochou perníkového koření, nic víc, nic míň. Hezky se pije. Cukr nevítězí ani v závěru, tam hraje prim pikantní višňová peckovina a trocha taninů. Dosti dlouhá "šmakózní" dochuť.

(zvětšit) - přední etiketa zde, zadní zde







Auriu 1992 je po kagoru další víno z Moldávie, tentokráte z podniku Combinatul de vinuri din Taraclia S.A. Jak název napovídá, pochází z jižní části země zvané Taraklia. Má opět označení Vin de Calitate Superiorã. Bylo vyrobené z hroznů odrůd Traminer a nalahvované v roce 2006. Alk. 16%, zbyt.cukr 160 g/l.

Středně tmavá karamelová barva. Vůně švestkových povidel, hodně hrozinek, kupa oříšků a koření. V chuti sladké dřevo, vjemy z vůně, navíc medovina. Po polknutí se až po několika sekundách projeví na jazyku obrovsky zajímavá a nezvyklá kouřovina, doutnající dřevo, přepálený karamel - to mě úplně dostalo. Celek působí krásně uhlazeně, je to perfektní pití na mlsání ale i na "zamyšlenou", navíc s tím báječným dodatkem v dochuti. Hodně překvapivá bomba!

(zvětšit) - přední etiketa zde, zadní zde




Portské Cálem Lágrima (Lágrima znamená v překladu slzy) od výrobce Cálem jsem si záměrně nechal na konec, neb jej z minulosti dobře znám a patří mezi mé nejoblíbenější sladké pitivo. Alk. 20%.

Sytě zlatá barva. Spíše zastřenější vůně, v počátku malý náznak chemie, pak však na sebe strhávají pozornost vyzrálé hrozny, sladké dřevo, med a trocha zralých jablek. V chuti hodně elegantní, méně intenzivnější než Auriu. Cukr je moc příjemný, avšak nepůsobí extrémně sladce. Víno je spíše takové ovocně kořenité. Krásně hladce se pije, má dlouhou dochuť. Noblesní pití.

(zvětšit) - přední etiketa zde, zadní zde








Z osmi přepitých vín byly pro mne dvě lahůdky, a to ty dvě poslední. Největším překvapením bylo Auriu, kterému jsem příliš nevěřil, přesto mě nejvíce dostalo. Kdybych měl všechny vzorky seřadit sestupně, pak takto:
1. Auriu
2. Cálem Lágrima
3. Sol de Malaga
4. Porta Bohemica
5. Černé Starosvětské
6. Cagor
7. Šaler červený
8. Šaler bílý

Čísla 1 a 2 mě nadchla, 3, 4 a 5 potěšila, 6 a 7 znovu nemusím, poslední osmé už nechci.

Je skutečně bezvadné přechutnat vícero vzorků najednou, kdy vyniknou jednotlivé charaktery, následně vybírat dva tři podobné a porovnávat detailněji. Tím více u tak specifických moků, jako jsou fortifikáty.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Martin S. / Vinný Pavouk | E-mail | Web | 23. září 2009 v 12:43 | Reagovat

tak to byl opravdu sladky a jeste navic alkoholicky vecer :~)
zajimave, jak dopadly dezertky od spalka...
Starosvetske mam taky doma, ale to si vybrala spis moje polovicka :)
Proc bylo Auriu pro tebe takove necekane prekvapeni, resp. proc jsi mu neveril?

2 Tom | E-mail | Web | 23. září 2009 v 12:55 | Reagovat

Vinný pavouk: Já to pil po vícero večerů a po douškách, tak jsem se až tak neovínil :)
No Auriu jsem vůbec neznal, čekal jsem něco jednoduchého á la kagor. Navíc přeci jen ročník 1992 taky už byl dávno. To vše ve mně jaksi vyvolalo opatrnost před pitím, o to víc mě tohle nadchlo :) Ty to znáš?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama