KAŽDÝ PŘÍPADNÝ ČTENÁŘ NECHŤ BERE ZDEJŠÍ INFORMACE O VÍNĚ JAKO ČISTĚ MÉ SUBJEKTIVNÍ NÁZORY, DOJMY, CHUTĚ, atd. - SLOUŽÍ PŘEDEVŠÍM MNĚ.

Domaine Weinbach, Kaysersberg (FRA) - "Clos des Capucins" Muscat Réserve 2004

22. dubna 2011 v 9:07 | Tom |  vypito
pito 04/2011

Tato lahev mě dostala jak do obrovského očekávání, tak také s ním spojené veliké nejistoty. Z vlastní zkušenosti vím, že když se na nějaké víno těším s tím, že mi poskytne nadprůměrný zážitek, nemusí se tak vždy stát a já poté zklamaně přemýšlím, kde se stala chyba (ať už ve vychválení nějakou recenzí, "obecným" vnímáním konkrétního vína nebo jeho výrobce, doporučením, vadnou lahví, mnou...). Nu a takovýto nepříjemný pocit před otevřením a nervózní "ošahání" vína proběhlo i nyní. Proč?

Pojem Domaine Weinbach si vydobil mezi dosti mně známými vinnými zapálenci statut jakési srdeční záležitosti, vína dokáží být často vynášena do nebes a řadit se mezi ta nej v životě, a pro mne to mělo být setkání vůbec první. Kupříkladu Jižní svah se specificky obecně vyznal zde, nebo hýkal nadšením z povedeného sylvánu zde :) A utkvěl mi v paměti i výrok p.j., když jsme na O víně probírali dojmologii kolem jednoho MOPRu: "Já tedy mám za archetyp muškátu třeba některé francouzské, které nevoní tak intenzivně, ale rozehrají jemnohru muškátových tónů, která spíš než ovoce předvede opravdovou vůni těch muškátových hroznů, tak jak voní, když je vyzrálé utrhnete z keře. Takovej muscat od Weinbachů..."


Jak je z výše uvedeného patrné, nemohl ani nechtěl jsem se k této lahvi chovat "obyčejně" a i když se několikrát přesvědčoval stylem nic neočekávej, nemysli na možné povznesení do snových výšin po prvním přičuchnutí a napití, stejně mi to v hlavě šrotovalo a já tuhle butylku otvíral dosti napjatě :)

A tento napnelismus umocňovala další fakta: za 1. lahev muškátu jsem koupil v 10/2010 za nemalých 719,- CZK a za 2. ročník 2004 u muškátu vyvolává spoustu otazníků - ale byl jsem v tomto ohledu téměř uklidněn p.j., že by to neměl být právě u tohoto vína žádný problém (a nebyl, i když prosáklý korek mě vyděsil!).


Jižní svah u zmiňovaných článků pěkně nastínil zázemí tohoto femininního (vede Colette Faller et ses filles Catherine a Laurence) biodynamického vinařství a další informace lze najít na webu Domaine Weinbach. Já přistoupím k lahvi samotné. Jak je vidět z fotky výše, na polohu Clos des Capucins odkazuje vrchní etiketa s činorodým mnichem. O původu hroznů se výrobce zmiňuje takto: "Clos des Capucins and the marly limestone soil at the foot of the Altembourg". A o dojmech z vína příkře "dry, with an incomparable fruitiness, it really gives the impression of biting a raisin".


Ještě těsně před seznáním vína jsem byl zvědavý, kam se po aktu zařadím.
1) Omámí mě, stanu se jeho oddaným vyznavačem a budu blahořečit ty, kteří mě k němu přivedli?
2) Budu z vynaložených peněz zklamán a jeho podivínským vyznavačům nadám, co že to mají za vkus?

A byl jsem dosti skeptický. Nevím přesně proč, ale mám jaksi vžité, že pokud někdo nějaké víno hodně chválí a já jej pak mám možnost popít, jsem na něj jakoby "přísnější" a mám snahu hledat jakékoli nedostatky :)

Když nad zápisem mých dojmů přemýšlím s odstupem, vidím jejich spíše nekonkrétní lehce úsměvnou podobu, ale jsou holt odrazem mého stavu přímo při poznávání a ovlivnění tímto muškátem...

Barva jiskrná, světle žlutozelená s nazlátlým nádechem. Tekutina na skle znatelně ulpívá a líně se line dolů, což bych třeba u muškátu naslepo přikládal vysokému zbytkáči, zde toto ale odpadá a při alkoholu 13% to může napovídat spíše na vysoký extrakt. Po nějaké té minutě hraní si se sklenkou v ruce a lehkém oteplení vychlazeného vína prvně přičuchávám a cítím - muškát :) Jemňounký, nabízející mi čistý odrůdový projev. Jako první mi v mysli naskakují hrozny s myšlenkou na jejich parádní vyzrálost. K tomu se mi doplňují nasládlé pomeranče až v kandovaném stadiu, za chvíli se k nim přidává lepící šťáva z nektarinek. Toť mé první seznámení - docela jednoduché, přímočaré, radostné, lehounké. Pěkné, moc pěkné, říkám si, ale za sedm stovek?
Tak si nad tím tak přemýšlím, ke sklence přičuchnu za dalších několik minut znovu a nestačím se divit! Ještě prodýchnutější a oteplenější víno obrovsky nabylo na plnosti a síle, přičemž vůbec nic neztratilo ze své lehkosti - ona veselá aromatika nehraje až takový prim jako před chvílí, ale spíše v nezastírající podobě rámuje ty bytelnější a strukturovanější vjemy - přestože jsem nezažil toto víno jako mladé, tipuji si pro sebe jistou znatelnou dávku lahvové nazrálosti, která jej doplnila o další rozměr. Nemůžu se od sklenice odlepit na více než několik sekund - vždy odložím sklenici, zahloubávám se a s myšlenkou kdesi nedokončenou již ruka opět pozvedá víno k nozdrám, aby nasály další várku molekul ku zkoumání. Uvědomuju si, že mám víno před sebou dobrých patnáct minut a ještě jsem se nenapil :)
Napíjím se a teprve nyní na mne působí krása v plné síle a celé podobě, teprve nyní je celý proces dokončen a já podléhám :) Na jednu stranu jsem si i říkal, že podlehnout nechci, nechci se "slepě a opičácky" přidat jako nějaký bulík k těm, kteří takovéto víno vyzývají a opěvují, budu proti nim! A ouha, stačí prvních dvacet minut ve společnost této krásy a celý se ocitám umocněn v euforii, jakou jsem delší dobu nezažil. Přestože si zapisuji či chci zapsat mé dojmy, stále mne napadá - krása nepopsatelná, nesdělitelná, konkrétněji nezachytitelná. Ohromně a snad i nejvíce se mi líbí to, že každé nové přičuchnutí k vínu a následný hltek mě vedou myšlenkovou cestičkou poznávání dalších a dalších zákoutí a evokování dalších a dalších součástek, a přitom vždy pěšinou jinou a novou. Kvituji s velikánským povděkem, jakou chvíli jsem zvolil pro to pobýt s tímto vínem - domácí klid je myslím základem a předpokladem plného vychutnání, děti spí a žena několik desítek kilometrů odsud sleduje Mefista :)
Po delší době pozoruji stav, který se mi též hodně zamlouvá - nevím zda mozek je již přehlcen zážitky, ale některé z očuchů a doušků mě již na cestičku nevedou a já se jen usmívám, s hlavou totálně vypnutou, a bez jakýchkoli náznaků zkoumání nechávám víno "pouze" působit. Snad mi to celé přijde chvílemi i dojemné, i když mě nenapadá proč, a já čelím naplněným slzným kanálkům, a odolávám :) Leč emoce obrovsky hrají a o tom tohle víno je. Není to o přemýšlení, zda za sedm set korun bylo sedmkrát chutnější než muškát za stovku. Nejde o to, zda je toto víno jako takové dokonalé. Jde o to, že mi poskytlo naprosto dokonalý zážitek, který se mi jen tak nepoštěstí prožít!
Asi po hodině soužití si uvědomuji, že mě ani jednou nenapadlo víno ve sklence rychleji vymíchat a jen tak jej líně protáčím - nevím, zda je to nějakou posvátnou úctou k němu, to asi ne, spíše tím, že prostě k tomu nemám vůbec potřebu, což právě až tak ve zvyku nemám, já rád vymíchávám :) Po znovunalití bývá chladnější víno opět spíše přímočaré, nechávám vždy výrazněji oteplat a následně se unášet. A také si uvědomuji, že s tímhle vínem neuvěřitelně letí čas - hodina sem, hodina tam, žádná míra.
No, skvostný zážitek pro mne, ohromně překvapující, můj skeptický postoj před napitím, že se takovýto scénář pravděpodobně nenaplní je pryč a já jsem obrovsky rád, že jsem takovéto víno měl tu čest potkat. Takže se již mohu zasnít jako p.j. a zakončit to slastným povzdechem "jó, takovej muscat do Weinbachů..."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Martin S. | E-mail | Web | 22. dubna 2011 v 11:44 | Reagovat

Týjo, to na tebe zapůsobilo, krásně jsi se nechal unést na muškátové vlně! takhle jsi se snad ještě k jednomu konkrétnímu vínu nerozepsal, až závidím :-)

2 Tom | E-mail | Web | 22. dubna 2011 v 12:20 | Reagovat

Jo, byl jsem v laufu :) Čoveče nikdy bych neřekl, že mě takto může umocnit zrovna muškát!

3 p.j. | 26. dubna 2011 v 8:02 | Reagovat

jojo, tomu rozumim...:-)
To je to, proč se občas člověk zblázní a vyhodí spoutu peněz za jednu lahev, i když by za to mohl mít třeba šedesát jiných, které by jistě nebyly špatné, ale...kdo nezažil podobně mystický večer s opravdu velkým vínem, neuvěří.

4 J.Č. / Jižní svah | E-mail | Web | 26. dubna 2011 v 10:37 | Reagovat

Gratuluji! Těmhle vínům je tak snadné podlehnout :-) A přitom "jenom" muškát, že jo? :-)

5 Tom | E-mail | Web | 26. dubna 2011 v 10:48 | Reagovat

p.j.: Slovo mystické mě dříve nenapadlo, ale jak jsi jej uvedl a já se nad tím zamyslil a zpětně zavzpomínal, vystihuje to myslím úplně přesně :)

J.Č.: Dík, už jsem v klubu :)) Právě, "jenom" muškát a udělá se mnou tohle...

6 JFK | E-mail | 26. dubna 2011 v 22:00 | Reagovat

Také jsem se před časem stal "členem" klubu obdivovatelů tohoto vinařství. Poštěštilo se mi dostat k pár lahvím jejich výběrového ryzlinku z ročníku 2002 (Riesling Grand Cru Schlossberg Cuvée Sainte Catherine, L'Inédit), a souhlas, toto setkání bylo opravdu mystické!!!

7 Tom | E-mail | Web | 27. dubna 2011 v 8:34 | Reagovat

JFK: No tak to věřím! Ono už samo o sobě "poštěstilo se mi dostat k pár lahvím jejich výběrového ryzlinku" zní dosti mysticky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama