KAŽDÝ PŘÍPADNÝ ČTENÁŘ NECHŤ BERE ZDEJŠÍ INFORMACE O VÍNĚ JAKO ČISTĚ MÉ SUBJEKTIVNÍ NÁZORY, DOJMY, CHUTĚ, atd. - SLOUŽÍ PŘEDEVŠÍM MNĚ.

Červen 2012

Broněk Herzán, Kobylí

29. června 2012 v 17:10 | Tom |  obecné
Tož po půlroce mlčenlivosti, zapříčiněné vícero důvody, mě dohnal k dalšímu zápisku hodně smutný skutek - včera kolem 18. hodiny tragicky zemřel Broňa Herzán. Kobylský vinař, svérázný samorost, se kterým pro mne vždy byla zábava a zážitek debatovat o víně. Potkal jsem se s ním několikrát, ať už v jeho kobylské základně, kde mě do jeho sklepního hájemství pod barákem dvakrát nechtěl pustit (tajemství hájemství je třeba si chránit), na což jsem zrovna před necelým týdnem s humorem vzpomínal, tak také na několika koštech u nás na Kujebině, které pořádal Petr Ješina z místního Kobylského vinné sklepa. Ten s ním od počátku úzce spolupracoval a za spoustu let jsem tak mohl popít spousty Broňkových "sudovek" (uvozovky proto, že některá taková "sudová" byla jinak standardně lahvována) a hlavně na sylvánech či bílých burgundách si pochutnávat. Ač s ním člověk nemusel ve všech ohledech vinaření souhlasit, vše měl podložené dá se říci celoživotními zkušenostmi a šel si svojí cestou - co se týče chápání a práce ve vinohradu, dle některých mých zdrojů byl na pomyslné kobylské špici.

A vinohrad se mu také, obrazně řečeno, stal osudným - včera navečer jel svojí traktorovou strojovnou pomoci známému, kterému se malotraktor ve vinohradu porouchal. Dle dostupných informací ho naložili na valník, jenže zatížení, navíc spolu s váhou naplněné nádoby postřikovače, bylo nad schopnosti stroje, který se nekontrolovaně rozjel dolů a po převrácení Broňka bohužel zavalil.

Člověku se rojí v hlavě myšlenek spousta, třeba proč se tam nevydával častěji apod. Leč nedá se nic dělat...

Tedy aspoň něco jo - chtěl jsem na Broňka zavzpomínat přes jeho lásku, víno. S výše zmiňovaným Petrem Ješinou, který k němu měl ještě o dost blíže, jsme si ve sklípku na jeho památku připili výborným sylvánem 2011 a domů jsem si, na jakýsi vzpomínkový akt, odnesl Dornfelder 2009 (přední etiketa zde, zadní zde).
K němu jsem si zapsal toto: Ze sklínky cítím veskrze pozitivní věci. Takovou typickou červenovínovost v tom obyčejném, velice příjemném smyslu, který mi jde často nacházet právě u podobných menších vinařů. Hroznovou kořenitost spojenou se zemitostí a takovým jemným náznakem letního rozpáleného lesa pářícího po dešťové přeháňce, s mokrým podhoubím, vlhkým listím, doplňovaným krásně zralými borůvkami a dalšími čučoriedkovinami. A taky kanec vzadu přeběhl, aromaticky oživený deštěm. Ale byl daleko, a tak jeho náznaky jsou v takové lákavě mizející a vynořující se podobě. V puse souhlasně kývám na předchozí dojmy z nosu a říkám si, jak se tohle dobře pije. Chuť má čistší, ovocnější projev, s nízkou tříslovinou a takovým hebkým dozvukem, který si nijak nehraje na velké víno, ale je opět obyčejně pitelný v tom dobrém slova smyslu. Umím si představit s tímhle vínem trávit celý večer, v dobré společnosti, bavit se a nechat se doprovázet do opojení :) Stejně tak jak bylo příjemně s Broňkem, je příjemně i s tímhle vínem!

Jak Petr trefně poznamenal - zbyde po něm v člověku nezaplnitelná díra...

foto z webu vinařství www.vinarstviherzanovi.eu